Fotovzpomínky Hana Pokrupová

Po prudkém dešti, který je už protivný asi všem... na chviličku vysvitlo prudké sluníčko a přesto jsem se šla podívat s foťákem po zahradě. Z trávy vylézalo mnoho drobných hmyzáčků a vystavovalo se hřejícímu sluníčku, na spadlé větvičce z ořechu vykračoval tento velký mravenec a to už jsem neodolala a začala ho pozorovat. Nevím co je to za druh, byl poměrně velký, asi 1 cm, snad nějaká královna ? Tak kdyby někdo věděl..budu ráda. Pozadí je tentokrát opravdu dost barevné, ale tvoří ho rozkvetlé květiny a nedalo se ovlivnit. Zkoušela jsem to z mnoha úhlů, posunovala větvičkou pomalu, jen vodorovně, abych ho nevyrušila. A tady už byl ohřátý a vydal se hledat svou rodinu.

Není třeba chodit daleko od domu a hledat pavouky. Máme jich i doma dost, ukrytých v různých koutech nebo lezoucích po stěnách. Těm se říká Pokoutníci.. Dnes jsem některým ubrala barvičky a i tak jsou působiví. Kousek od pergoly mám malý zakrsklý smrček a v něm je usídleno asi pět těchto tvorečků a i když je každý z jiného hnízda, vypadají stejně. Když je pěkně, číhají na okraji své pavučiny a čekají, až k nim zalétne nějaká ta moucha. A když se tak stane, bleskově se po ní vrhnou a zatáhnou si ji do bezpečí své skrýše. A to je ten okamžik, ve kterém musíte stisknout spoušť. Aby se to aspoň někdy podařilo, musím přiznat, že jim tu mouchu občas hodím a jsem připravená.... Běžník hřebenitý sedí na svých vajíčkách, ukrytý pod větvičkou. Jestli ho nic nesežere..dočkám se mladých běžníčků.

Dnes je docela zima a sluníčko se střídá s mraky. Přesto potřebuji jít na louku a trochu se uklidnit hledáním a fotografováním. Vítr mi kazí docela dobré záběry, pozoruji totiž berušky, které zasvítily svou krásnou červenou barvou a upoutaly tím mojí pozornost. Chvíli ji pozoruji a jsem zvědavá, kam se vydává. Proti ní jde další beruna, jak se budou vyhýbat? Zdálo se, že to vyjde. Každá půjde po své straně stébla, ale ne.. otáčí se..asi beruňák.. A ejhle, chce si užít a založit nový rod. Chvíli jim to trvá, vítr s nimi cloumá, ale to se hmyzákům, jak jsem už vypozorovala, moc líbí. Mně ale ne, je to vidět i na fotce, jak se tráva hnula...berušák je trochu mázlý. Tam na druhé straně stébla se schovává mšice a určitě je ráda, že si jí nevšímají. Nemusí, protože kousek dál na ně čeká mnoho dalších. Po dobré práci musí přijít dobrá svačinka. Parádní okamžik..beruška je otočená ke mně, pěkně si mšici nakousla, ale snímek mi znehodnotilo právě vykouknuté sluníčko. Zkusím tedy ještě rychle ji