Fotovzpomínky Hana Pokrupová

Běžník kopretinový se v letošním roce vůbec nenamáhá opustit svou květinu a přesto, že včeliček je málo, trpělivě si počká, až se dočká. I já jsem trpělivější než v minulých letech, sednu si a pozoruji děj. Běžník si hodoval na včelce a na společnou přesnídávku se slétalo stále více malých mušek. Některé čekaly, jiné se draly ke kořisti, najednou jich bylo už moc a na kopretině nastal zmatek. Vyměnila jsem Canon za Panasonic, běžník se snažil včelku urvat jenom pro sebe a tak jsem cvakala. Později jsem litovala, protože tato fotka by byla v kvalitě RAW z Canonu skvělá. Ale byl to jen okamžik a já foťáky vyměnit nestihla. Stává se to, okamžik jsem promarnila a nedá se nic dělat. Jen pro příště vím, že raději zůstanu u Canonu a nebudu si pohrávat. Pozorování skončilo. Mušky byly stále agresivnější a podařilo se jim běžníka tak zaměstnat, že včelku na chviličku pustil a ona spadla z kopretiny na zem. Hodování skončilo, mušky asi byly naštvané, ale běžník spokojeně zaujal novou pozici na s

Zataženo, světlo nic moc a stejně mi to nedá a jdu na louku podívat se, co je nového. Louka je čerstvě posekána, jenom malý pás vysoké trávy rozděluje pozemky a pár kopretinek. A tam jsem ho uviděla. Běžník kopretinový a na něm něco černého. Sahám pro brýle a on se na zádech samičky drží jako klíště sameček. Vidím tuto situaci poprvé, sedám poblíž a čekám, co se bude dít. Občas cvaknu, odháním mouchy a čekám. Sameček se nehýbá, sedí jako přibitý a já se posouvám opatrně okolo, abych je nevyrušila. Už tuším, že dojde k páření. Samička sebou začíná šít, kroutí se a s obdivem sleduji, že se svléká z kůže. Samečkovi to evidentně nevadí, stále se drží. Samička si lehá na záda, určitě se chce zbavit nejen starého oblečení, ale i samečka. Nedaří se...Svlek se ocitá na břiše běžníka a sameček dole. Samička se obratně otáčí opět na nožky, sameček se vydává na průzkum a svlek zůstává opodál. Netrvalo to dlouho a zdá se, že sameček vykonal vše, co chtěl. Odchází od samičky, chvilku bloudí po kopr