Fotovzpomínky Hana Pokrupová

V Mikeho PROJEKTU 12 jsem pozadu,o jeden měsíc, ale snad mne omluví skutečnost, že mi práci na počítači komplikuje diagnostikovaný šedý zákal. Fotek mám dost, jen je upravit a dát na blog mi dělá problém. Ale už v červnu půjdu na operaci a snad se to zlepší. Dnes jsem tak v dešti chodila po zahradě a najednou mi do oka padla kvítka, která už kvetou. Tak jsem natrhala malou kytičku, i když velmi nerada trhám svá kvítka, ale Mikeho požadavek, aby všechny barvy byly na jedné fotografii, bych jinak nesplnila. Poslední foto.. to už jsem fakt přehnala. Co sem dám v květnu, to fakt nevím. Bude to asi horor.

Skokan hnědý byl jediný žabí sameček, který nepřilákal ani svým voláním družku se kterou by se spářil. Přesto v jezírku zůstal po celou dobu páření ropuch a často se stal objektem útoků ropuších samečků. V jezírku bylo 5 samiček a asi 30 ropušáků a všichni chtěli. Byl to boj... Poslední obrázek je zmatek nad zmatek. Jeden spokojený ropušák právě slezl ze samičky a to byl povel pro ostatní. Vrhli se na ní, jeden útočil přes druhého a protože jsme již minule zažili, že nakonec samici zabijí, tak jsme je vyndali z vody ven, oddělili a samičku odnesli do druhého jezírka.