Fotovzpomínky Hana Pokrupová

Tak jsem byla na kontrole a zrovna dobře jsem nedopadla. Jeden obratel se mi snížil o jednu třetinu, na rentgenovém snímku na mne koukala díra. Doktor zakázal chodit. Tak musím sáhnout do archivu a posílám fotky, snad se budou líbit. Na jednom listě jsem našla tuto rodinku...musím říct, že za celou dobu, co fotím hmyzáky, jsem to ještě neviděla. Jiřinka ze zahrádky. Naše Mia roste, už se někdy bojím, že mne porazí. Abych ji mohla pohladit, naučila jsem ji postavit se na zadní a hlavičku mi strčit do klína, jenže už je moc těžká. Pár detailů ze zahrady a lesa. A takhle zápasím s pračkou. Jediným pomocníkem je mi berle. Už si s ní lecos podám, je neuvěřitelné, kolik věcí mi nyní spadne na zem. Umím si s ní sundat tepláky i ponožky, lecos dostrkat z dosahu Miiných zubů někam za dveře a dnes mi už manžel konečně koupil podavač, jako má Pavlicová v Ulici. Tak budu zase o kousek samostatnější. Nejvíce používaná slova jsou nyní: prosím udělej, prosím podej a děkuji. Kdybych za každé dostala k

Tak už se zase toulám. Na vlastních nohách,ale s berličkou, kterou jsem si půjčila a po lese s lyžařskými hůlkami. Jen sedět mi nejde. U počítače stojím a na blog vkládám vleže. Každé ráno se projdu po zahradě, někdy něco vyfotím a pak jdeme s Miou a Bisinkou do lesa. Tak se couráme, zvětšujeme okruhy a celkem mi to jde. Tak to byl výkon. Vleže na boku, psáno jen levou rukou, ale povedlo se i když to trvalo dlouho.