Fotovzpomínky Hana Pokrupová

Začalo jaro, je krásné počasí,sluníčko docela pere a nás to nutí k práci na zahradě. Jeden až žasne, co je po zimě bordelu. Tak nejdříve shrabat trávník, ostříhat vše suché z květin a letos také velký průřez keřů. A že toho bylo... A do toho se začala rodit mláďata. První byla ovečka Otylka, krásná a zdravá holka se narodila Madlence brzy nad ránem a my s ní neměli žádnou práci. Maminka si ji obstarala vzorně sama. Pak přišel čas na naší fenku bišonka. Porod byl velmi dlouhý, jedno štěňátko to nezvládlo a ostatních šest se mělo k světu. Práce s nimi za začátku moc nebylo, jen ležela a žrala. Ale fotit se nedala. Tak se omlouvám za kvalitu. V zimní zahradě.kde jsme jim udělali dočasný domov moc místa nezbylo a tak jsem si říkala až budou venku,tak je snad vyfotím líp. Ale to už byla tak živá a mrštná, že se mi to nevedlo. Dnes už jsou některá ze štěňat u svých nových páníčků a my doufáme, že se mají dobře a dělají jim radost. Užili jsme si s nimi hodně práce a také hodně legrace. Malá c

Tento rok není pro mne příliš příznivý. Minulo období naděje, smíření a rozloučení, zůstal smutek a vzpomínky. Abych se zabavila, zkusila jsem další fotografickou disciplinu a to fotografování kouře.Přečetla jsem si návody, ale protože nemám externí blesk ani jiné silné halogenové světlo,řekla jsem si ... zkusím jinak. V zimní zahradě jsem si zapálila vonnou tyčinku a hledala místo,kde neproudí vzduch. Našla,pohodlně se usadila na schodě,dala foťák na stativ,nastavila clonu,zapnula vestavěný blesk a zkusila. Tyčinku jsem držela v ruce před macro objektivem a cvakala. Ruka se mi sice třásla,nevadilo to,kouř stoupal ve vlnkách už od hořící tyčinky. Některé snímky jsem upravovala v Zoneru a jiné ve Photoshopu,postup barevných úprav jsem psala přímo na fotky pro toho, kdo hledá. Tak posuďte a zkuste také.. A dejte vědět.