Podzim a pavučina - to k sobě patří. Krásně prosvětlená sluníčkem, kapka po kapce se houpá na pavučinovém provázku a vytváří obrazce, ve kterých si každý z nás najde fantastické obrázky. Sem tam se ještě ukáže pavouček a trpělivě čeká na kořist, chce se také najíst a mi jsme rádi, že na nás počkal, rádi, že sluníčko nestihlo kapky rosy vysušit než jsme se vyklubali z postele. Mám ráda i verše a básničky o pavoucích a pavučinách a tak ty, které jsem připojila k fotografiím hledám na webu a s uvedením autora je přikládám. Snad se nebudou zlobit. Četl jsem verše Vrchlického, když náhle po knize pavouk mi leze beze všeho. -Maminko, zab ho, bojím se ho! -Proč? Nosí peníze. A pavoučka jsme nezabili. Kde však byl jaký kout, pavouci síť nám zavěsili. Musili jsme je každou chvíli smetákem odtrhnout. Ač od těch dob je nevyháním, jsem věčně bez peněz. Co kdyby - vzdechnu s pousmáním a laskavě se dívám za ním, pavoučku, klidně lez. Až tuhle! Mezi dvěma klasy, když po dešti jsem šel, spatřil jsem s
