Pavučiny
Podzim a pavučina - to k sobě patří. Krásně prosvětlená sluníčkem, kapka po kapce se houpá na pavučinovém provázku a vytváří obrazce, ve kterých si každý z nás najde fantastické obrázky. Sem tam se ještě ukáže pavouček a trpělivě čeká na kořist, chce se také najíst a mi jsme rádi, že na nás počkal, rádi, že sluníčko nestihlo kapky rosy vysušit než jsme se vyklubali z postele.
Mám ráda i verše a básničky o pavoucích a pavučinách a tak ty, které jsem připojila k fotografiím hledám na webu a s uvedením autora je přikládám. Snad se nebudou zlobit.
Četl jsem verše Vrchlického,
když náhle po knize
pavouk mi leze beze všeho.
-Maminko, zab ho, bojím se ho!
-Proč? Nosí peníze.
A pavoučka jsme nezabili.
Kde však byl jaký kout,
pavouci síť nám zavěsili.
Musili jsme je každou chvíli
smetákem odtrhnout.
Ač od těch dob je nevyháním,
jsem věčně bez peněz.
Co kdyby - vzdechnu s pousmáním
a laskavě se dívám za ním,
pavoučku, klidně lez.
Až tuhle! Mezi dvěma klasy,
když po dešti jsem šel,
spatřil jsem síť. To bylo krásy!
A tolik stříbra nikdy asi
jsem už pak neviděl.
Jaroslav Seifert
Anotace:…život se rozplétá jako pavučina…
Kapka po kapce do země mizí
prach ti rozplétá niť
rychle rychle než ti zmizí
honem pavoučku něco chyť
osm nožek sítě uhání
luská si prsty zklamání
naposledy se smítko nalepí
čas ti černou smaže
ale pavučinku zpátky neslepí
proto pavoučku něco chyť
než se rozplete hebounká niť..
© Tomáš Stuchlík
Komentáře
Okomentovat