Fotovzpomínky Hana Pokrupová

Ráno bylo mlhavé, tentokrát jsme šli nejdříve na louku, abych vyfotila vesnici v mlžném oparu. Kolem rybníka jsme šli záměrně. Chtěla jsem se podívat, jestli koledníci nevyházeli do vody vejce, jako vloni. Ne, nevyházeli. Skořápky jsem sice našla, asi měli hlad. Super. Dnes jsem pracovala ve skleníku. Skleník jsme postavili minulý měsíc, rozhodli jsme se pro dřevěnou konstrukci a polykarbonátové stěny. Rozhodli jsme se dobře. Skleník je 3x4 metry, uvnitř jsou tři záhony. Stavba pokračovala celkem rychle a skleník vyšel celkem levně. Vykvetla už nektarinka, chudinka má letos jen tři větvičky a na koncích bambulky květů. Rozbalila jsem hlízy jiřin a asi je dám zatím na záhon jen tak, aby se klíčky neulámaly. Nechám je tam aspoň týden a vysadím je letos na záhon trochu dřív. Je to jen pár na ukázku, mám jich letos opravdu hodně. Přepíchala jsem sazeničky rajčat a paprik - mých - manžel už má svoje hotové asi týden. Dal si je na horní polici a já je mám udržovat. Také jsme vyčistili jezír

Procházka po ranním lese je pro mne a psi každodenní záležitost. Dnes jsem četla, že chození po lese a ještě s volně pobíhajícími psi je trestáno pokutou 10 000Kč, protože je to zároveň myslivecká honitba. A myslivcům je to málo... požadují úplný zákaz chození do lesa a pokutu zvednout na 30 000Kč. A co budu dělat já, když bydlím uprostřed lesa, neoplocená zahrada a naše pole je také součást honitby? Srnky jsou kousek od domu, psi jim nevadí a oni je nehoní a důležitější asi je, že si myslivec sedne na posed a odstřelí co se dá... kromě prasat, ty už jim nevoní. A tak jsem zvolila uklidňující činnost a sedla k oknu a fotila sýkorky. V poledne jsem jela do města, něco pokoupila a pak už jen nakrmila zvířata a zasedla k televizi a počítači. Manžel měl dnes perličkovou, masáž, cvičení v bazénu, pak nějaké ozařování lejzrem a aby to nebylo málo byl si zaplavat v místním bazénu. Na stravu dochází do sousední budovy a tak má pohybu celkem dost.

Velikonoční pondělí, den druhý. Koledníci chodí k nám na kopeček každý rok. Ze vsi je to asi kilometr, ale ještě ani jeden rok nás nevynechali. Akorát je jich stále méně. Ranní rituál krmení dnes proběhl trochu později, nechtělo se mi vstávat. Pořídila jsem si králíky, to jsem ještě nenapsala a jedna samice by měla už rodit. Ale nic. Hrozně se bojím, že porodí a mláďata roztahá a já je budu muset vyndavat. Kéž by to zvládla. Konečně mám posekaný bambus. Ještě ho uklidit. Celý den jsem dělala na zahradě, jsem rozlámaná, bolavá.. Až navečer jsem se dokopala k focení toho málo, co už na zahradě kvete. Světlo bylo špatné. fotky jsou špatné. Padám únavou, jdu nakrmit a do sprchy. Manžel si dnešní den užíval. Mají perfektní stravu formou bufetu, chutná mu moc. Už absolvoval lékaře, dostal rozpis a má to docela naplněné. Ale těší se. I já bych dnes potřebovala masáž.

Sama doma, na měsíc, jsem po 25 letech poprvé. Sama doma jsem byla jen na jeden, maximálně dva dny, kdy manžel odjel za mamkou. Sama doma budu teď, protože odjel do lázní. Tak nesmutni a makej. Moje nové heslo. Tak jsem : odvezla manžela na vlak vykydala králíkům zasadila keř přesadila 8 pelargonií zalila skleníky vyplela kus záhonu uvařila oběd věnovala se návštěvě nakrmila sebe, králíky, ryby, psi a kočky. 6x telefonovala s manželem nezatopila a byla mi zima popsala první den a dala na blog A tyhle dvě tu jsou se mnou. A budou mě hlídat. Nebo já je?