Fotovzpomínky Hana Pokrupová

Hrozné vedro, teploměr u nás ukazuje stále ke 30 stupňům a nejlépe je mi v dílně. Pak často lezu do bazénu, obejdu zahradu a už se zase musím jít zchladit. Tak to tento týden u nás vypadá. Ještě že se už pomalu objevují pavouci. Dnes je to tedy o běžníkovi. Usadil se v bílém zvonku a povedlo se mu chytit včelku. Jenže byl už podvečer a já musela fotit s bleskem. Lekl se a včelku upustil. Asi za půl hodiny jsem tam šla zase a smutně seděl. A při další návštěvě již zase držel kořist - mouchu. Je to šikula. Na poli jsem ještě stačila cvaknout křižáčka a modráska.

Tak se ze mne stala pasačka ovcí. Docela nám dávají zabrat,protože jsme si je neskutečně rozmazlili.Každé ráno stojí u plotu a řvou, dokud malým nedám pití, stále ještě pijí z lahvičky.. Eli, jak je to mám odnaučit... a velkým kousek chleba nebo trochu šrotu. Jakmile se objevím na zahradě, zase řvou a většinou mne zaženou domů.Tak jsme se rozhodli udělat nový výběh na pole,docela nám to dalo zabrat a čekali jsme,že budou ovce spokojené. Nebyly... Pole máme zarostlé travou, sice moc kvalitní není, ale zase je jí celý hektar. Tak co by chtěly víc? Chtějí, chtějí naši přítomnost. Bojí se tam... Tak tam manžel donesl židli a když má čas, tak tam sedí a pak se ovečky spokojeně pasou. Po pár dnech jsme usoudili, že už tam budou a chvilku i byly. Než zjistily, že se dá utéct přes sousední pozemek a přijít na zahradu, kde je hodně chutných kytiček a ani nemusí ohýbat hřbet, jen tak ukusovat stromky, keře a kytky ve zpřímené poloze. Mrchy.. Opakovaly to asi tři dny za sebou a to už jsem nevydr