NA POLI

Tak se ze mne stala pasačka ovcí. Docela nám dávají zabrat,protože jsme si je neskutečně rozmazlili.Každé ráno stojí u plotu a řvou, dokud malým nedám pití, stále ještě pijí z lahvičky..Eli, jak je to mám odnaučit... a velkým kousek chleba nebo trochu šrotu.

Jakmile se objevím na zahradě, zase řvou a většinou mne zaženou domů.Tak jsme se rozhodli udělat nový výběh na pole,docela nám to dalo zabrat a čekali jsme,že budou ovce spokojené. Nebyly...

Pole máme zarostlé travou, sice moc kvalitní není, ale zase je jí celý hektar. Tak co by chtěly víc?

Chtějí, chtějí naši přítomnost. Bojí se tam...

Tak tam manžel donesl židli a když má čas, tak tam sedí a pak se ovečky spokojeně pasou.

Po pár dnech jsme usoudili, že už tam budou a chvilku i byly. Než zjistily, že se dá utéct přes sousední pozemek a přijít na zahradu, kde je hodně chutných kytiček a ani nemusí ohýbat hřbet, jen tak ukusovat stromky, keře a kytky ve zpřímené poloze.

Mrchy..

Opakovaly to asi tři dny za sebou a to už jsem nevydržela a šlo se na stavbu ohrady znovu. Znovu odmontovat pletivo, znovu vytahat sloupky, znovu zatlouct a natáhnout. Zpátky na dolní zahradu, sice dost vyžranou, ale pod dohledem.

A byl klid.

A z nás se stali pasáčci. Chodíme s nimi hodinu na pole, do vysoké trávy,ovce se nažerou a spokojeně odejdou domů.

A já, protože nerada jen tak sedím a koukám, tak jsem si vzala foťák a šla si fotit do sousedova pole. Nic moc jsem sice neojevila, ale ovce byly spokojené.

Zatím hmyzáku moc není, chybí mi pavouci a motýli, zásluhou ovcí je tady mnoho much a tím pádem i ptáků. Jsou tu letos druhy, které tu nikdy nebyly a mně je líto, že nemám objektiv vhodný na jejich focení.