Fotovzpomínky Hana Pokrupová

Samozřejmě, že jsem to v termínu nestihla. Tak Miki... v barvě duhy Stíny a protisvětlo... A nakonec můj oblíbený... 😍 Můžu říct, že vkládání fotek, které tady chybí, je velmi náročné. A když vám běží čas a  vy chcete, aby to bylo zase v pořádku, tak je to ještě náročnější. Z druhé strany mi pomáhá vnučka, jenže má dvě malé děti a také jí moc času nezbývá. Tak snad se zadaří a uděláme to. Jsou té mé vzpomínky od roku 2007.

Dnes jsem sama doma poslední den. 23 dní uplynulo někdy jako voda, někdy se to táhlo a tak jsem musela sednout do auta a vyrazit mezi lidi. Dnes jsem byla naposledy a můžu říct, že mne to ani nebavilo. Není to až taková zábava chodit po městě sama. Sice můžu chodit kam chci, navštívit obchod jaký chci, ale není to ono. Zkouším si halenku, kalhoty nebo bundu a chybí mi manžel, aby mi řekl, sluší - nesluší. A přestane svoboda bavit. Aby nebyl článek bez fotky, tak jsem se podívala, co jsme dělali přesně touto dobou vloni. Byli jsme na rybách na Červené Lhotě.

AHOJ.. jmenuji se Heluš a jsem nový přírůstek do rodiny. Jsem Velký světlý stříbrný, jsem prý čistokrevný králík. Vlastně jsem ona, samička a nyní už matka. Otcem mých dětiček je čistokrevný samec z německého rodu a za 1800 Kč mohl jít do chovu se mnou. Nešel, moc peněz. Tak jsem vám představila objekt mého nynějšího největšího zájmu. Proto jsem nestíhala a vlastně jsem si řekla, že moje dny jsou tak stejné a nezáživné, že bude lepší popsat celý týden najednou. Heluš porodia přesně na termín 1.4. Moc chlupů si nenatrhala, jen do kouta nanosila větší hromadu sena a tak jsem moc nevěřila. Kolik králíčků má, to ještě nevím. Nechci se jí hrabat v hnízdě, přece jenom je to prvnička. Nejdřív jsem zahlédla mimo hnízdo dvě, pak další den byli pod matkou zase dvě, pak jedno a to už jsem nevydržela a musela tak šáhnout. Naštěstí mě nechala, podplatila jsem jí listem zelí. Králíče jsem strčila do hnízda. Myslím, že už mu byla dost zima. A dnes jsem zašla ještě dál. Trochu odhrnula seno a tam je a

Je sobota, je krásně, sluníčko hřeje, fouká silný vítr. Jen fajn. A my jedeme s vnučkou do města a budeme chodit po všech otevřených obchodech. Přijely jsme unavené, mimo jídla jsme nic nekoupily. Já nevím, ale materiály, ze kterých se dnes šije - saka, halenky a pod., jsou prostě hrozné. Byly jsme u vietnamců i ve značkových obchodech a všude je stejné zboží. Jen cenově se líší. A jaro je asi zaskočilo. No jinak docela dobrý...

Dnes ráno bylo hnusně. Zataženo s mírným deštěm bylo až do odpoledne a tak se mi nechtělo na procházku brát foťák. Zase jsem celý den pracovala na zahradě a odpoledne se konečně začalo vyjasňovat a večer byl krásný. Tak honem, aspoň nějakou fotku. Sluníčko pomalu z naší zahrady mizí, tak sedím v pergole a zkouším dlouhý čas. Docela se mi to líbí. Jinak bych řekla, že dnešní den byl takový krizový. Až večer se to vylepšilo. Poslední foto je nový přírůstek do série BUKY VYPRÁVĚJÍ. Už dva roky fotím všude kde je vidím buky, jejich kmeny, poznamenané lidskou rukou a nebo kácením okolních stromů a následným poškozením kůry padajícím stromem. Zítra jedu mezi lidi. Hurá...

Až dnes ... 7 hodin v kuse. Ráno jen krátká procházka, pár fotek, už kvetou i u nás. Pak projdu celou zahradu a koukám, co vykvetlo. Vloni jsem nakoupila velkokvěté kosatce, všechny zakořenily, ale dnes koukám, něco je žere. A to teda žere mne. Hned jdu na net a zjistím, že je to nějaká květilka a že mi bude vyžírat poupata. Tak to tedy ne. Potřebuji radu, co s tím. TAK KDYBY NĚKDO VĚDĚL, NAPIŠTE, PROSÍM.... Pak se podívám do jezírka a nevěřím svým očím. Hemží se to žábama. Slunce svítí co to dá, světlo je ostré, ale to musím fotit. Ropucha s ropušákem se šinou trávou do jezírka a Mia to hlídá. Bojí se jich, couvá a pozoruje. Mia lehla a nepustila je dál. A protože jsem při focení také ležela, musela jsem vstát a odlákat jí. Nakonec dvojice skončila pod keřem a do vody se přesunula asi o hodinu později.