JÁ A NEMOCNICE
Tak jsem se konečně přemluvila, že musím pokračovat po dvou měsících v činnosti, která mě baví a dává mi energii do života a to je fotografování a následně psaní blogu. Koho otravuje popisování nemocí a nemocničních zařízení, prosím dál nečtěte. Já to ale napsat musím, musí to jít ze mne ven a jednou si to,třeba po letech znovu přečíst. Po delších zdravotních potížích mi na CT v Českých Budějovicích, kam jsem se už v zoufalství objednala podle internetu a podle ohlasu jiných pacientů na internetu k paní doktorce Jáklové...super doktorka i sestřička, nasnímali omylem kousek plic a bylo to tady.. A to zrovna, když jsem přestala kouřit. Nález nezněl nijak optimisticky, následovala tedy bronchoskopie a následně přesun na Thomayerovy nemocnice v Praze. Bronchoskopii provedli v nemocnici v Táboře na plicním oddělní a protože jsem se strašně bála, pan primař dal souhlas s narkozóu. Na oddělení ARO jsem si připadala jako nějaká celebrita, všichni ke mně byli velmi milí, dvě hodiny se o mne sta