BĚŽNÍK SVLÉKÁNÍ

Zataženo, světlo nic moc a stejně mi to nedá a jdu na louku podívat se, co je nového. Louka je čerstvě posekána, jenom malý pás vysoké trávy rozděluje pozemky a pár kopretinek. A tam jsem ho uviděla.

Běžník kopretinový a na něm něco černého. Sahám pro brýle a on se na zádech samičky drží jako klíště sameček.

Vidím tuto situaci poprvé, sedám poblíž a čekám, co se bude dít. Občas cvaknu, odháním mouchy a čekám.

Sameček se nehýbá, sedí jako přibitý a já se posouvám opatrně okolo, abych je nevyrušila.

Už tuším, že dojde k páření. Samička sebou začíná šít, kroutí se a s obdivem sleduji, že se svléká z kůže. Samečkovi to evidentně nevadí, stále se drží.

Samička si lehá na záda, určitě se chce zbavit nejen starého oblečení, ale i samečka. Nedaří se...Svlek se ocitá na břiše běžníka a sameček dole.

Samička se obratně otáčí opět na nožky, sameček se vydává na průzkum a svlek zůstává opodál.

Netrvalo to dlouho a zdá se, že sameček vykonal vše, co chtěl.

Odchází od samičky, chvilku bloudí po kopretině, jde si ještě jednou prohlédnout svlek, možná v naději, že je tam ještě další samička.

Má po práci, tak sbohem. Slézá po stonku kopretiny dolů, snad si jde najít novou samičku, snad si jde odpočinout. Zapadl do trávy a ani pojistné vlákno nevyloučil. Už se nechce vrátit.

Samička zůstává vedle svého svleku, je určitě unavená a já odcházím spokojená s kvalitou zážitku, který jsem ještě neviděla, ale ani o průběhu nikde nečetla.

Doma je moje spokojenost trošku narušena, když si prohlížím právě vyfocené fotky, bez stativu, jen tak z ruky, ale fotila jsem do RAW, tak snad se dá ještě něco zachránit.

Ale až se proces zpracování lépe naučím a budu mít kvalitnější program.