Sluníčko konečně po dlouhé době svítí a já unavená výrobou požárního auta pro oslavence, po úklidu domácnosti a nakrmení všech domácích mazlíčků se dokopu k procházce tam, kde jsou ještě nějaké paprsky sluníčka. Jen tam ale dojdu, objeví se ty protivné mraky a světla valem ubývá. Cesta v krásné, staré dubové aleji mne vítá kolejemi od traktorů, plných kaluží. Světlo nic moc, tak co..aspoň kaluže a odtazy v nich. Cestou koukám střídavě na zem, pokukuji jestli nějaký paprsek nevykoukne a sleduji ty staré duby. Co asi už viděly za tu dobu, co tu stojí,kolik koní s povozem, traktorů a nákladníc aut kolem nich projelo a cestu stále prohlubovalo.Kolik větví tyto povozy olámaly a kolikrát drcly do kmenů.A duby stojí jako skály.. Smutek a únava se ještě stále drží jako klíště, zima mi leze na nehty,hlavu mám rozcuchanou,ale domů se mi ještě nechce..tak jdu dál.Blížím se k Zárybničí, rozpadlému statku,který družstvo zanechalo ve zuboženém stavu a těším se, že nový majitel konečně tento krásný k...