Fotovzpomínky Hana Pokrupová

Když jsem se narodila, nebylo to se mnou prý jednoduché. Vše co jsem snědla, šlo ze mne horem dolem ven. Lékaři si nevěděli rady a poslali mne domů. Můj děda v té době sloužil na hranici v Zadní Zvonkové na Šumavě a s babinkou rozhodli, aby mne tam máma přivezla. Na Štědrý den jsem tedy putovala na zasněženou Šumavu, kočár museli kvůli sněhu nést, jak děda vyprávěl. Děda choval kozu. A když jsem opravdu nemohla udržet nic v sobě, rozhodl se, že to zkusí s kozím mlékem. Povedlo se. Mléko zabralo a já začala přibírat na váze. Tak mi vlastně děda s babinkou zachránili život. Často mi, jako dítěti, tento příběh vyprávěl, se všemi detaily, ale zná to asi každý z nás, že v dětském věku nás to nebaví a moc neposloucháme. A dnes bych chtěla slyšet všechno, ale už mezi námi není. A tak jsme se tam vypravili, zvědaví, co nás čeká. Jeli jsme do Horní Plané, dál do Želnavy a na druhou stranu Lipna přes Přední Zvonkovou až ke kostelu. Cestou jsme míjeli pomník Josefa Maršálka, který padl v boji s n...

Šikovný běžník si dokáže chytit i motýla. I na takového prcka se mu vyplatí čekat... Tady už si chytil něco většího, ale nevím co to je... A došlo i na včeličku...   Tenhle šikula chytil pěknou buclatou mouchu. A tuhle samičku přišel obtěžovat sameček běžníka, který je posle ní malinkatý, ale čilý. Tenhle sameček čilouš se během aktu dokázal i svléknout ze svého starého oděvu a byl jak znovuzrozený. Tady je další zástupce běžníka. Druhý den si chytil malého čmeláka. Velký zoom a ještě špatně nastavený foťák..to je kombinace. Fotila jsem na nejmenší kvalitu.