Fotovzpomínky Hana Pokrupová

Tak jsem 10 dní po malé operaci prstu levé ruky. Trochu jsem byla líná, trochu ruka bolela a trochu jsem po trhání rybízu a zavařování už neměla náladu na fotky . Pár fotografií jsem vyfotila navečer po dešti a vnikly tyto pavoučí abstrakce.

Už jsem víc jak 14 dní marod. Vzala mne záda a já buď ležím nebo sedím venku u jezírka, protože chodit mi moc nejde a i když kolem létá velké množství motýlů, nemohu nic než z křesla fotit blízkou levanduli a čekat, co přiletí. Vážka ploská a šidélka přilétávají sice každý den, ale už je mám tolikrát vyfocené... A sedět u počítače také moc nejde, tak táto díky za notebook. A z postele se koukám na akvárko. A na závěr fotky z casia na velký zoom... Velký zoom a ještě špatně nastavený foťák..to je kombinace. Fotila jsem na nejmenší kvalitu.

Hrozné vedro, teploměr u nás ukazuje stále ke 30 stupňům a nejlépe je mi v dílně. Pak často lezu do bazénu, obejdu zahradu a už se zase musím jít zchladit. Tak to tento týden u nás vypadá. Ještě že se už pomalu objevují pavouci. Dnes je to tedy o běžníkovi. Usadil se v bílém zvonku a povedlo se mu chytit včelku. Jenže byl už podvečer a já musela fotit s bleskem. Lekl se a včelku upustil. Asi za půl hodiny jsem tam šla zase a smutně seděl. A při další návštěvě již zase držel kořist - mouchu. Je to šikula. Na poli jsem ještě stačila cvaknout křižáčka a modráska.

Tak se ze mne stala pasačka ovcí. Docela nám dávají zabrat,protože jsme si je neskutečně rozmazlili.Každé ráno stojí u plotu a řvou, dokud malým nedám pití, stále ještě pijí z lahvičky.. Eli, jak je to mám odnaučit... a velkým kousek chleba nebo trochu šrotu. Jakmile se objevím na zahradě, zase řvou a většinou mne zaženou domů.Tak jsme se rozhodli udělat nový výběh na pole,docela nám to dalo zabrat a čekali jsme,že budou ovce spokojené. Nebyly... Pole máme zarostlé travou, sice moc kvalitní není, ale zase je jí celý hektar. Tak co by chtěly víc? Chtějí, chtějí naši přítomnost. Bojí se tam... Tak tam manžel donesl židli a když má čas, tak tam sedí a pak se ovečky spokojeně pasou. Po pár dnech jsme usoudili, že už tam budou a chvilku i byly. Než zjistily, že se dá utéct přes sousední pozemek a přijít na zahradu, kde je hodně chutných kytiček a ani nemusí ohýbat hřbet, jen tak ukusovat stromky, keře a kytky ve zpřímené poloze. Mrchy.. Opakovaly to asi tři dny za sebou a to už jsem nevydr...

Tak dnes pouze pár fotek bez popisu. Měla jsem špatně nastavené WB,tak jsou takové hodně barevné a doufám, že ještě přiletí a budu mít možnost je nafotit znovu.