Fotovzpomínky Hana Pokrupová

O životě tohoto pavouka jsem již psala. Procházela jsem loňské fotografie a vybrala ty, na kterých je samička se svým kokonem a její malí pavoučci. Malí pavoučci se již vyklubali z kokonu a samička je pečlivě hlídá. Pozorovala jsem kokon po celou dobu vývoje , malí pavoučci se postupně vydávali do světa a matka stále zůstávala. Jedno ráno už nic nebylo. Je to dřina.

Pokoutník domácí - Tegenaria domestica Pokoutník se vyskytuje hojně všude v domech, kůlnách a stájích, uchyluje se často do světlíků,které nikdo nevymetá. V rozích místnosti si spřádá hustě, vodorovně napnuté pavučiny, směrem do kouta končí síť upředenou trubicí, která slouží jako úkryt. Večer si však pokoutníci vykračují vážnými kroky také volně po stěnách, často uvíznou ve vaně nebo umyvadle a nepodaří se jim vylézt. Vyplašení pobíhají neobyčejně rychle a mění přitom směr, takže není snadné je chytit, aniž bychom jim ublížili. Objevuje se po celý rok a žije velmi dlouho, podle vězňů, kteří si je chrání i 7-8let. Samice dosahuje délky těla až 11mm, ale se svýma velmi dlouhýma nohama vypadá mnohem větší. Samice zavěšuje svůj kulovitý kokon s vajíčky na pavučiny a maskuje ho kousíčky omítky. Pokoutník se živí různým hmyzem, nejčastěji loví mouchy.

Probírala jsem se staršími fotkami a našla jeden pavoučí příběh. Byl tam první. Druhý křižák se přišel podívat . Slabší odešel. A vítěz si užíval. Jak se mu lovilo, to už nevím. Šla jsem hledat nové hmyzáky.

Že prý je to neskutečné a plné zmatků? Dát slunéčko sedmitečné k vánočnímu svátku? Usmíváš se ? To je skvělé! To je účel přání ! Šťastné a veselé vánoční rozjímání... ***************** Chceš-li učinit lidi šťastnějšími, neobdarovávej je, nýbrž jim splň některé z jejich přání. Epikuros ze Samu ***************** ***************** Lidé mají v zásadě jen dvě přání: zestárnout a přitom zůstat mladí. Peter Bamm

Letošní zima je pro mne vyhovující, mrzne zatím jenom málo, sníh trošičku poprášil trávu a stromy jsou krásně ojíněné . Den začíná mlhou, sluníčko vykoukne sporadicky, někdy jen brzy ráno a přesto se najde místečko, které zazáří barevně. Vřesy a vřesovce na skalce hrají krásnými barvami, mráz stále ještě nezlomil poslední poupátka růžiček a listy škupmy si zachovaly svou podzimní barevnost. Ranní paprsky a námraza vytváří na uschlých květinách a listech krásné obrazy. Listy svídy končí procházka barevnou zimou.

Sluníčko konečně po dlouhé době svítí a já unavená výrobou požárního auta pro oslavence, po úklidu domácnosti a nakrmení všech domácích mazlíčků se dokopu k procházce tam, kde jsou ještě nějaké paprsky sluníčka. Jen tam ale dojdu, objeví se ty protivné mraky a světla valem ubývá. Cesta v krásné, staré dubové aleji mne vítá kolejemi od traktorů, plných kaluží. Světlo nic moc, tak co..aspoň kaluže a odtazy v nich. Cestou koukám střídavě na zem, pokukuji jestli nějaký paprsek nevykoukne a sleduji ty staré duby. Co asi už viděly za tu dobu, co tu stojí,kolik koní s povozem, traktorů a nákladníc aut kolem nich projelo a cestu stále prohlubovalo.Kolik větví tyto povozy olámaly a kolikrát drcly do kmenů.A duby stojí jako skály.. Smutek a únava se ještě stále drží jako klíště, zima mi leze na nehty,hlavu mám rozcuchanou,ale domů se mi ještě nechce..tak jdu dál.Blížím se k Zárybničí, rozpadlému statku,který družstvo zanechalo ve zuboženém stavu a těším se, že nový majitel konečně tento krásný k...

Koupila jsem si film s příběhy ze života hmyzu a chtěla bych se podělit o jedinečné zážitky. ***************************************************** Úvodní slovo z filmu Microcosmos . Autoři Claudie Nuridsany a Marie Pérennou. Film byl oceněn 4 Césary. ***************************************************** Louka, brzy ráno, kdesi na planetě zemi. Nepozorován se zde skrývá svět jiných rozměrů, velký jako planeta sama. Z travin se zde stává neproniknutelná džungle, malé kamínky jsou jako hory. I ta nejmenší kapka vody získává rozměry oceánu. Také čas tu plyne jinak. …den jako roční období… …roční období jako celý život. Chceme-li tento svět objevit, musíme být potichu a umět naslouchat jeho šepotu. Omlouvám se za řazení obrázků,ale nejdříve mi je všechny smazali a dlouho jsem hledala na netu, kde jsou. Zkopírovat všech 1600 obrázků z archivu trvalo celou noc. Jen jsem o ně nechtěla přijít. Tak teď to bude takový guláš. Ponořeni na 24 hodin do neznámého světa, prožíváme dobrodružství ve výšc...