Fotovzpomínky Hana Pokrupová

Tak nám napadlo. Někteří mají radost, já z toho odvázaná nejsem. Ještě k tomu je šedivo. Šedivá, zatažená, hnusná obloha je to nejhorší... Na pravidelné procházce se psi jsem sice měla foťák sebou, stále hledala nějaký námět, jenže v tomto světle vše vypadalo ploše a nezáživně. Tak jsem zvolila minimalismus. Po předchozí sérii barevných fotek jsou tyto opravdu šedivé a smutné. No uvidíme příště..snad vysvitne.

Dnešní článek je věnován Elle, strašně fajn ženě, která žije v Austrálii a navštěvuje můj blog a píše krásné komentáře. Závíděla jsem jí léto tam u nich, záviděla kytičky, ptáčky, hmyzáky tam u nich, a to, že má co fotit. Její fotky jsou moc pěkné a vyprávějí o jejím životě i zemi kde žije. Elli, posílám ti pár fotek jako důkaz, že v letošním roce je i u nás skoro léto. No skoro, spíš jaro. Ale je tady teplo, jsme bez sněhu a když svítí sluníčko, je o paráda. Na zahradě zbylo pár větviček s plody, paraplíčka,sem tam uschlý lístek na stromě a tak je šance udělat fotku. Dokonce vykvetly i sedmikrásky. Tak Elli, vidíš i u nás je krásně. Jen aby to vydrželo co nejdéle. Měj se tam na druhé straně zeměkoule krásně a dávej na blog hodně fotek. Hana

Nemám ráda zimu. Když jsem ještě bydlela v Krumlově, zimu jsem milovala. Při své práci jsme s dětmi často jezdili na hory, na školní výcviky a sportovní soutředění s mladými fotbalisty na Lipno a na Zadov. Ve městě jsme chodili na zimní stadion bruslit, nebo na různé kopečky bobovat. Ve městě se napadaný sníh uklízel. Zpočátku i tady, v novém bydlišti jsem ještě ráda vytáhla lyže. Jezdili jsme s manželem na běžkách po okolí, často jsme končili v některé hospůdce v okolí. Pak přišel rok 2006, napadlo hodně sněhu, obec nám neprohrnovala cestu a okolí našeho domu zapadalo asi metrem sněhu. Tato situace trvala 5 měsíců a od té doby se sněhu hrozím a zimní měsíce nemám ráda. Takže..letošní zima mi vyhovuje a každý den jsem ráda, že nepadá. Chybí ovšem zimní fotky a tak jsem zabloudila do archivu a dávám několik loňských z jara. Snad pár jarních fotek zvedne náladu všem, kteří to potřebují.

Dnes pár fotografií z ranního lesa. Kůra stromů a stíny na ní mne zaujaly.

Těsně před štědrým dnem jsme se vydali za dvojčátky na Moravu. U nás brzy ráno svítilo krásně sluníčko, slibovali jsme si krásnou a příjemnou cestu mimo dálnici, přes Vysočinu. Již u Kamenice nad Lipou bylo znát, že cesta nebude až tak jednoduchá. Tady jsme museli zastavit, scéna byla kouzelná. Námraza přibývala, sluníčko se schovávalo a objevovala se mlha. přeji všem, kdo zabloudí na můj blog. Přeji vám hodně zdraví, peněz a lásky. Přeji vám, aby se v novém roce splnilo vše, co si přejete. Přeji vám, mnoho krásných fotek. Cesta byla hrozně únavná, ze stromů padaly zmrazky, silnice byla jako tankodrom a když jsme se přiblížili k Třebíči, rozhodli jsme se to vzdát. Zajeli jsme do obchodního centra, posilnili se a rozhodli jsme se dál pokračovat po dálnici. Hanko tvoje město, nebo spíš okolí nás vyhnalo. I po dálnici byla cesta hrozná. Mlha, že auto před námi bylo vidět na poslední chvíli, ale musím říct, že řidiči byli tentokrát ukáznění, jeli jsme většinou v rychlém pruhu a pěkně stejn...

Dnešní série fotografií je taková směsice ze zahrady, lesa, ale i hrátky s dlouhým časem. V lese jsem našla ještě nezmrzlé malinkaté houbičky. Na každou fotku je použitý filtr ze zoneru16. Nastal čas přikrmování ptáčků. Na krmítko chodí zatím jenom sýkorky, na spadané ořechy i sojky a strakapoud. Dnes se po fasádě šplhal velký pták, měl krásný, tmavě zelený, lesklý kabátek, ale než jsem doběhla pro foťák, tak uletěl. A poslední fotky jsou hrátky. Bublina z bublifuku, pohled přes láhev, moji milí u rybníka a lavička u Lužnice rozmazány směrovým rozostřením. Tak to je dnes vše. Mějte se hezky.