Fotovzpomínky Hana Pokrupová

Ahoj lidičky, je to docela dlouhá doba, co jsem napsala poslední příspěvek na blog. Událo se toho dost. Na začátku srpna jsem upadla na schodech do zimní zahrady a poranila si záda. U lékaře jsem byla, léky využívala, ale záda stále bolela. Nemohla jsem hlavně sedět a tak jsem nemohla ani psát, ani přidávat fotky. Začala také pomalu odcházet naše Betyna, vlčák, padala na zadní nohy a tak jsme se spolu ploužili po lese, jako dva invalidé. Nakonec odešla a my si pořídili nového pejska, border kolii - Miu. A pak jsem upadla na stejném místě znovu. Potvůrka se vyčůrala pod schod, já uklouzla a už to byla. Tentokrát jsem věděla, že je to horší. Sanitka, nemocnice, rentgen, CT a výsledek dva zlomené obratle. Hrozně špatně jsem snášela nemocnici, ležela jak prkno, absolutně odkázána na pomoc sester. Teď už jsem doma, sice ležím stále, ale mám korzet a mohu se již postavit a projít. Už se vše obrací k lepšímu, jen lituji, že nemohu fotit podzimní přírodu, že nemohu sedět u počítače, číst jen v...

Když jsem se narodila, nebylo to se mnou prý jednoduché. Vše co jsem snědla, šlo ze mne horem dolem ven. Lékaři si nevěděli rady a poslali mne domů. Můj děda v té době sloužil na hranici v Zadní Zvonkové na Šumavě a s babinkou rozhodli, aby mne tam máma přivezla. Na Štědrý den jsem tedy putovala na zasněženou Šumavu, kočár museli kvůli sněhu nést, jak děda vyprávěl. Děda choval kozu. A když jsem opravdu nemohla udržet nic v sobě, rozhodl se, že to zkusí s kozím mlékem. Povedlo se. Mléko zabralo a já začala přibírat na váze. Tak mi vlastně děda s babinkou zachránili život. Často mi, jako dítěti, tento příběh vyprávěl, se všemi detaily, ale zná to asi každý z nás, že v dětském věku nás to nebaví a moc neposloucháme. A dnes bych chtěla slyšet všechno, ale už mezi námi není. A tak jsme se tam vypravili, zvědaví, co nás čeká. Jeli jsme do Horní Plané, dál do Želnavy a na druhou stranu Lipna přes Přední Zvonkovou až ke kostelu. Cestou jsme míjeli pomník Josefa Maršálka, který padl v boji s n...

Šikovný běžník si dokáže chytit i motýla. I na takového prcka se mu vyplatí čekat... Tady už si chytil něco většího, ale nevím co to je... A došlo i na včeličku...   Tenhle šikula chytil pěknou buclatou mouchu. A tuhle samičku přišel obtěžovat sameček běžníka, který je posle ní malinkatý, ale čilý. Tenhle sameček čilouš se během aktu dokázal i svléknout ze svého starého oděvu a byl jak znovuzrozený. Tady je další zástupce běžníka. Druhý den si chytil malého čmeláka. Velký zoom a ještě špatně nastavený foťák..to je kombinace. Fotila jsem na nejmenší kvalitu.