Běžník 2

Tento pavouk je velmi hezký tvor , má neforemné břicho opatřené na spodku na obou stranách výrůstky. Kůži má mléčně bílou, jindy citronově žlutou. Jsou mezi nimi elegantní dámy, které mají na nožkách pestré náramky a na zádech karmínové arabesky. Hruď bývá někdy na stranách zdobena úzkou světle zelenou stužkou.

Lidé, kteří se štítí pavouků, se nebojí na krásného běžníka sáhnout, tak se jim líbí jeho barvy.

A co ještě dovede?

Staví si hnízdo z větviček a jemných rostlinných vláken, převážně ve výškách, na větvičkách růží, na uschlé snítce s několika zvadlými lístky, které se svinou v ochranný kornout. A zde se usadí, aby jeho vajíčka byla dobře chráněna.

Pohybuje se všemi směry a tká čistě bílý váček, jehož obal splyne s okolními lístky.

Když samička naklade dovnitř vajíčka, uzavře hermeticky váček víčkem z bílého hedvábí a nakonec několik jemných vláken tvoří jakousi kopuli nad hnízdem a zahnutými konečky lístků., kde se matka usídlí. Je to pozorovací stanoviště, kde matka zústane na stráži až do vylíhnutí mláďat. Vyčerpána kladením vajíček a vyloučením hedvábí, žije jen pro ochranu svého hnízda. Jde-li okolo nějaký hmyz, vyběhne ze své věže, zdvihne výhružně přední nohy a obrátí vetřelce na útěk.

Kladení vajíček je skončeno koncem května, matka neopouští své stanoviště ve dne v noci, leží přitisknuta ke stropu svého hnízda. Je vyhublá, svraštělá, již neloví hmyz. A tak den za dnem chátrá, vyčkává až se objeví její potomci, aby je nakonec ještě nasytila svým vlastním tělem.

Když matka ucítí pohyb ve váčku, udělá sama dírku do víčka a po pěti až šesti nedělích pomůže svým mláďatům na svět. Pak tiše umírá.

V červenci se objeví malí pavoučci, vytvoří na vrcholku malou skupinku, utkají si prostorný stan z křižujících vláken a po dvou až třech dnech začnou vyhazovat vzdušné můstky od jednoho stébla k druhému. Vybíhají na konečky snítek, všichni se pohybují směrem nahoru, šplhají po nějaké opoře. Ze zadečku vypouštějí jemné vlákno a jak zavane větřík, zachytí vlákno a pavouček je unášen pryč. A tak můžeme vidět bílé, na slunci se třpytící pavučiny vznášet se všude nad krajinou jako pozdrav babího léta. Dříve nebo později se dostaví pád, pavoučci se snesou na zemi a my nevíme, kde se s nimi setkáme na jaře.Objeví se dokonale vzrostlý tvor, plížící se mezi květy, kde včely sbírají na své dílo.

Všechny běžníky jsem vyfotografovala na naší zahradě od jara do podzimu r.2006. Poprvé jsem se s ním setkala na poli, přistál mi na nohavici a nechtěl odejít.

Existují ještě další barevné variace, ale nechci sem dávat cizí fotografie, tak si počkejte......

Běžník hřebenitý - samička sedí na kokonu s vajíčky, ukrytá v jahodníku, nejí jen hlídá.