Křižák načervenalý

Araneus diadematus.

Jako zástupce čeledi křižákovitých /Araneidae/ je náš nejznámější pavouk.Samice dosahuje velikosti až 15mm, sameček je mnohem menší.

Své sítě vertikálně orientované si staví od srpna do října na chráněných, ale i volných místech, kudy poletuje hmyz.

Síť se skládá z rámu a asi 30 nelepivých paprsků. V každém sektoru vytvořeném z paprsků je asi 40 lepivých kruhovitě uspořádaných chytacích vláken.

Když si síť pořádně prohlédneme zjistíme, že partie okružních vláken je hustě pokryta maličkými kapkami lepu a na tato vlákna se chytá hmyz.

Křižák obecný - majitel sítě - je ozdobený na zadečku bílou nebo žlutou kresbou v podobě kříže, zbarvení je proměnlivé, černé, oranžové, hnědavé. Pavouk většinou sedí uprostřed sítě, kam spirálové vlákno nesahá a kde vlákna nelepí. Když na okraji pavučiny uvízne kořist, pavouk musí vyrazit rychle za ní. Tu běží po lepkavé spirále a nezpůsobuje mu to žádné nesnáze. Přilnavá vlákna se ani nehnou pod jeho skoky. Když nesedí uprostřed sítě je ukrytý ve svém pelíšku, který si zbudoval poblíž.

Podívejme se na pavučinovou síť jakéhokoliv pavouka, který se ve dne skrývá a spatříme vlákno, které bez překážek běží ze středu sítě přímo do pavoukovy skrýše. Dlouhé bývá až půl metru a není pochyb, že toto vlákno je visutým mostem, které umožňuje pavoukovi seběhnout okamžitě k síti za kořistí.

Chycený hmyz křižák omotá pavučinovými vlákny a omámí nebo usmrtí jej jedem svých kusadel. Je-li hladový, vypouští do kořisti trávicí šťávy, které rozpustí uvnitř ukořistěného živočicha všechny tkáně a pavouk je vysaje jako řídkou hmotu.

Někdy je však pavouk nasycený a tak zavěšenou kořist odtáhne do blízkosti svého pelíšku, jako zásobu pro deštivé dny.

Sameček křižáka si získá pozornost vyvolené družky tím, že třepe její sítí.

Při páření pavouků přenášejí samečkové své rozmnožovací buňky do těla samiček pomocí makadel a rychle utíkají pryč. Přesto se stane, že samička pavouka polapí a sežere.

Samička klade až 700 vajíček do žlutavého kokonu. Mláďata se líhnou až zjara, pak přezimují a druhým rokem dorůstají.

Křižáka načervenalého jsem našla v loňském roce pouze dvakrát. Poprvé u rybníka na Červené Lhotě a podruhé na sousedovic louce pod hradem Choustníkem v Jihočeském kraji.

Ani jednou jsem ho nepřistihla v akci, tzn. při obalování kořisti a to mne velmi mrzí. Snad se letos zadaří.