SUCHO

Každá louka v mém okolí je suchá a tráva nízká. Koníci jsou jediní tvorové, které vyplaším svými kroky, skáčí do všech stran a já si mohu oči vykoukat..kde nic, tu nic.

Až pavučina plná paraplíček z pampelišky mi ukáže, že tady sídlí křižák. Jedu očima po signálním vlákně až ke spojeným třem stvolů z jitrocele a tam je, ale který to bude?

Zaťukám na pelíšek a vyleze krasavec - křižák čtyřskvrnný, krásně vybarvený a chlupatý.

Putuje po pavučině, fotím a čekám, až se uklidní a vrátí se nahoru.

Chce se vrátit do pelíšku, to mu ještě nedovolím . Vrtí se, nechce chvilku zůstat v klidu a mně nezbývá nic jiného, než čekat. Ležím na louce, pozoruji křižáka a říkám si, co si asi pomyslí náhodný kolemjdoucí při pohledu na válející se ženskou.

Pavouček se trochu uklidnil a usazuje se na začátku signální pavučinky. Ještě chvilku vydrž a roztáhni nožičky.

A stalo se, sedí a ještě jakoby objímá zvonečky z uschlé trávy..jen zazvonit a ohlásit konec.

Závěřečná fotografie se povedla nejlépe, aspoň podle mne a tak jsem mu za odměnu chytila koníka a vložila do pavučiny. Jestli si pochutnal to už nevím, nějak jsem se dnes nechtěla dívat.