STRAŠILKA AUSTRALSKÁ

Mezi má domácí zvířátka patřila i strašilka australská.Původně jsem měla dvě, obě samičky, ale postupně umřely a zanechaly po sobě několik desítek vajíček.

Podle odborných článků na netu jsem se dozvěděla, že se z vajíček líhnou nymfy také až za několik měsíců a tak jsem je nechala v terariu u jiných strašilek a čekám.

Nechala jsem i uschlé nesežrané lístí z ostružiníku a maliníku, často rosím a jsem zvědavá na výsledek.

V terariu žijí strašilky podobné větvičce a ty se rozmnožují velmi dobře. Dospělé zemřely a najednou se začaly objevovat malé nymfy, myslela jsem, že to budou strašilky australské, ale ne...ty si dávají na čas a možná, že se ani nevylíhnou.

Také jsem je zkusila dát do krabičky na vlhkou podložku podle rad na webu, bohužel brzy začala vajíčka plesnivět a musela jsem je vyhodit. Ještě jich ale dost zůstalo v teráriu, jen si tam tak leží a já čekám.

Tento druh domácích zvířátek bych doporučila všem dětem. Je s nimi celkem málo práce a pozorování je velmi zábavné.

Je možné si je velmi opatrně vzít na ruku, nejprve se leknete, protože jejich drápky na konci nožiček jsou velmi ostré, ale nebojte nic vám neudělají.

S touto fotkou jsem se zúčastnila soutěže firmy Canon, ve které hlasovali lidé z celé Evropy, ale nelíbila se a já neuspěla. No nevadí...mně se líbí.

Mladé strašilky se začaly rodit a tohle je jedna z posledních společných fotek, než strašilka australská odešla.

A to je poslední fotka mé strašilky. Už se skoro nehýbala a celá byla taková měkká a vláčná. Tak jsem ji udělala poslední foto i když je to trochu morbidní.

A já budu čekat, jestli se její potomci vylíhnou a budu mít zase co fotit.