I když bydlíme na samotě v lese, na naše krmítko pro ptáky přilétají každý rok pouze sýkorky a sem tam nějaký vrabec. Letos nás navštívili i dva kosi, ale ty se mi ještě nepovedlo vyfotit.
Zdravím po dlouhé době, i když vlastně nevim koho, protože mi z mých příznivců vlastně nikdo nezbyl. Dva roky trvalo než jsem 13 let zápisků a fotografií dostala zpět a pomalu a jistě mi je vnučka ukládá sem, na tento blog, ale jsem ráda, že se to podařilo. Už nikdy asi nenafotim tolik hmyzaků, je jich v přírodě čím dál méně a hlavně mě oči po operaci už to nedovolí a vlastně ani ruce už neudrží foťák v klidu, který je potřeba na makrosnímky. A tak jsem se vydala novou cestou. Háčkovala jsem panenky. Větší, menší a nejmenší. Hodně jsem čerpala a z Pinterestu a od ruských holčin. Jsou to opravdu mistryně. A skončila jsem na operačním sále a to s oběma rukama. Pak už háčkovat nešlo. Tedy šlo by, ale ta bolest... Jenže nemohla jsem nechat ruce odpočívat, to by byl začátek konce. Začala jsem se učit malovat mandaly. A potom i kreslit. A potom jsem začala panenky šít.
Dobrý den blogu, Tak jsem se asi po dvou letech vrátila a budu doufám ještě chvíli pokračovat. Mé zájmy také pokročily a z fotografování jsem se posunula na práci s rukama v zájmu rehabilitace po operaci obou. Karpální tunel je pěkné svinstvo. Pořád si říkáš... Ta bolest přejde, to brnění vydržím, obalim ruce studeným obkladem. Ale ona ta bolest nezmizí. Pak už to nevydržím a jdu na operaci. Operace nic není, nic nebolí ale bolí až závěr paní doktorky. Přišla jste pozdě, nervy jsou už moc poškozené a obnova citlivosti není možná. To bolí, protože chcete ještě ruce nějaký čas používat. Hackovat už nebudu, ale šít a korálkovat chci. A tak jsem trénovala s jehlou a po nějakém čase to šlo. A tak sem se vrhla na panenky. Učila jsem se z pínteresu, prohlížením instagram a podle o stránek stejně posedlých. A šlo to. Nejdříve jsem panenky vyráběla sama. A tak vám je ukážu. No skočily mi jinam. Nevadí. Polepším se.
Nastaly změny. I u nás, v naší nadmořské výšce konečně něco rozkvetlo a život v jezírku se rozjel naplno. Rodí se vážky, pulci rostou a rybičkám se daří dobře. Sameček vážky ploské každý den v poledne přilétne, nachytá si mušky a vytvrvale usedá poblíž mého křesla. Stokrát jsem si říkala...už tě nebudu fotit, ale nikdy mi to nedá. Včera jsem si všimla konipásků,kteří každoročně staví své hnízdečko ve štítu domu a zkusila jsem je 150mm vyfotit. I když létali s materiálem celkem pravidelně a foukal docela svižný vítr, vydržela jsem několik jejich náletů a zároveň vyplela ten hnusný plevel okolo jezírka, který roste a roste... V tomto týdnu jsme ještě udělali střechu a navštívili výstavu v Budějovicích, krmili pořád jehňata a jezdili se sekačkou.
Komentáře
Okomentovat