GIBRALTAR

Gibraltar se nachází na jihu Pyrenejského poloostrova a má 12 km pobřeží. Je omýván Středozemním mořem. Většinu území zabírá velká vápencová skála, která sahá do výšky 426 metrů. Není zde zdroj pitné vody. Na Gibraltaru žije jediná kolonie makaků bezocasých v Evropě. Místní obyvatelé si je hýčkají, protože věří historce, že dokud zde budou makaci žít, bude Gibraltar Britský./z webu/.

My jsme tam jeli pouze na jeden den a ještě k tomu velice organizovaně, což bylo škoda.

Při vstupu na britské území vše proběhlo hladce, celnící prošli autobus, nakoukli do pasů / na občanku nelze/ a mohli jsme pokračovat. Prohlídli jsme si přístav a čekali na mini autobusy, aby nás vyvezly nahoru.

Naštěstí jsem seděla vedle řidiče a mohla cvaknout něco přes okno.

Nahoře mi nakázal okno zavřít a hned jak zastavil, mi bylo jasné proč. Vrhla se nám do autobusu opička a očekávala od řidiče pamlsek. Museli jsme všechno nechat v autobusu,protože místní makakové kradou.

Pohled dolů na přístav nebyl nic moc. Stromy byly vysoké a makakové nás pořád pronásledovali. Některé dámy se tak bály, že pobíhaly a ječely a tak nás raději co nejrychleji nahnali do místní jeskyně.

Zajímavá je také jeskyně sv. Michala se stalaktity a stalagmity. Byla známa již od prehistorických dob. Legenda říká, že jeskyně nemá konec a je spojená podmořským tunelem s Afrikou. Během 2.sv. války mohla být jeskyně použita jako vojenská nemocnice, ale nikdy nebylo této možnosti využito. Při průzkumných pracech byla objevena další jeskyně, tzv. dolní jeskyně sv. Michala. Jeskyně má výbornou akustiku a používá se jako koncertní síň./ z webu/

Já osobně se v jeskyních a obecně pod zemí necítím dobře, tak jsem ji jenom proběhla a sem tam něco cvakla. Manžel natáčel na video vše, tak jsem ani nelitovala.

Nahoře na skále je hodně vlhko, dlaždice na cestě a schodech stále kluzké a já se připletla k hroznému pádu jednoho japonce, zatímco ostatní nakupovali v místním obchůdku pohlednice,čekala jsem raději mezi opicema.

Cestou...

Pohled přes moře / asi 30km/ na Maroko.

Konec u majáku.

Dolů jsme zase jeli v koloně, rozloučili se s velmi sympatickým řidičem a šli si prohlédnout město.

Na náměstí jsme se měli sejít za dvě hodiny.

My jsme prošli místní uličky a zavítali do prodejny fotoaparátů a příslušenství, kde se nám okamžitě začal věnovat majitel a už to jelo. Zmínila jsem se o objektivu 70-300, přinesl Canon, nasadil a poslal mne vyzkoušet ho ven. Pak ještě Sigmu a když mi sdělil cenu 300 euro, byla jsem nešťastná, že jsme peníze nechali na hotelu a nemohu si ho koupit. No mají tam jiné ceny.

Tak jsme aspoň koupili alkohol a cigarety..velmi levně, bez daně...