NA MORAVU

Tak jsme se zase vydali na návštěvu do Zlína a jako vloni jsem si vyloudila zajížďku do Bzence na Váté písky. První zastávku jsme udělali v obci Mosty, zaujala nás svou upraveností a krásným rybníčkem na návsi.

Klasická odrazovka, ale neodolala jsem. Pak jsme projížděli známou trasou na Moravské Budějovice a někde cestou vznikla další fotka - moravská políčka.

Na zastávku Přívoz,kousek za Bzencem jsme dojeli zase kolem poledne. Tam, kde jsme vloni nechali stát auto byl velký ruch, auta projížděla sem a tam, tak jsme to také zkusili a jeli dál..to abychom nemuseli na lokalitu Váté písky jít tak dlouho. Ze slušnosti jsme se zeptali na vrátnici místního lomu a tam nám řekli: cedule je v příkopu, jeďte klidně dál, až kam chcete. Bylo to divné vjet až do chráněné oblasti, ale jeli jsme.

Dál než k ceduli jsme si netroufli. Hledali jsme kudlanky,nacházeli však jen pavouky a slunéčka,okolo nás jezdila auta.. jak na pražském mostě..no prostě rachot a velké zklamání. Auta zaparkovaná až daleko v chráněné oblasti,rozježděné ještěrky, sem tam kobylka a zapíchané klacíky po fotografech. Co se asi stane z této oblasti příští rok a budou zde ještě nějaká chráněná zvířata a hlavně kudlanky ?

Asi ne.

Zabalili jsme to a jeli raději dál. Směr Zlín a každoroční povinná návštěva ZOO Lešná.

První moje cesta je vždy k tučňákům a gorilám, venku byli dva otrávení tučňáci a gorila se líně válela a vystrčila na nás zadek. Už vím, že nemá cenu čekat, nepohne se...

Tak do mého oblíbeného pavilonu TROPICKÁ HALA YUCATAN. Zase smůla..právě zavlažovali, ze stropu se hrnul mlžný opar, zvířata se schovávala,lidé schovávali foťáky a děti vztekle řvaly na rodiče, že nic nevidí.

Tak rychle strčit foťák pod sušičku, ještě že ji tady mají a jdeme do Afriky. Místní lvi mne nikdy nezklamali.

U potůčku jsem uviděla a vyfotila..nic moc,na můstku stále někdo chodil a neudržela jsem to.

Bylo vedro, on a ona spali,čekala jsem a aspoň si zívl. Chvilku pokukoval a pak se zase svalil do trávy a spal dál. Zase zklamání...

Pokračujeme, rozhodnuti odpočinout si u rybníka s pelikány a opicemi a tam konečně zábava. Jeden frajer vyskočil na zídku, vyhnal všechny lidi kolem a usadil se na lavičce. Další pelikán se ho snažil napodobit,asi 4x se rozjel a vždy naboural do zídky..zkrátka nepovedlo se.

Lidé odstoupili do uctivé vzdálenosti a toho jsem musela využít -šla jsem a manžel fotil.

Chtěl chudák něco dobrého k snědku,nic jsem u sebe neměla, nebo si chtěl zabrat lavičku jen pro sebe..

Nakonec vznikla série fotek, otvíral na pohyb mé ruky svůj ohromný zobák a já si připadala jako dirigent.

Myslím, že takový zážitek je první a zároveň poslední v mém životě a já se bavila...

Druhý den jsme se vraceli domů vyjímečně po dálnici....