ZIMA

Vzpomínám na prožité zimy v Českém Krumlově. Sníh byl vždy vítaný,ulice a chodníky uklizené,žádné pády a pro nás děti  veliké zážitky. Do základní školy jsme jezdili z kopce na školních aktovkách,já měla koženou červenou,pamětníci jistě ví o čem mluvím.Před školou se pořádaly bitky a po škole jsme uháněli na Křižák,sjížděli na saních ještě s rohama a na rybníce bruslili na "šlajfkách".

Vzpomínám, že jsme měli jenom jedny..a byly jsme čtyři,tři holky a kluk.Tenkrát jsme se ještě dělili,obuli šlajfku na jednu nohu a druhou se odráželi...

Vpomínám na sedmou třídu a povinný lyžařský výcvik. Krkonoše,chata Hanička a scénář podobný filmu Sněženky a machři.

Vzpomínám na dřevěné lyže s bambulkou na konci a boty z gumy. Lyžovala jsem ráda a zůstalo mi to.

Vzpomínám
na výcviky se školou, kde jsem již byla jako instruktorka a učila lyžovat děti. Zadov, Kramolín, Lipno, Kvilda. Lyže již moderní, boty přeskáče - krása.

Vzpomínám na lyžování v Rumunsku s partou skvělých kamarádů, nádherné sjezdovky,žádné fronty,stravování na horských chatách a hodně rumunského rumu.

Vzpomínám,jak mne z jedné túry musela exportovat horská služba..toho rumu bylo moc.

Vzpomínám na dva roky bydlení v paneláku a zimu. Pohoda,teplíčko,městská doprava před barákem,chodníky čisté, sněhu nic moc.

Vzpomínám, jak jsem těšila až napadá, jak jsem těšila na víkend a odjezd na Kramolín, jak jsem se těšila na nový výcvik a novou lyžovačku, na bruslení na zimním stadioně a koulovačky s dětmi.

Vzpomínám na nový domov na vesnici a první zimu. Přišla, sněhu bylo hodně, silnice se nesypaly a cestičku z naši samoty jsme si museli vyšlapat.

Vzpomínám, že se mi tak stýskalo po sjezdovkách, že jsem nasadila lyže a sjela po silnici serpentýnama dolů do vsi. Nahoru mne manžel zapřáhl  za auto na lano a měla jsem svůj vlek.

A další rok jsem zimu začala nenávidět.

Vzpomínám na každodenní odhazování sněhu a vytváření cestiček širokých na lopatu.

Vzpomínám na boj s našimi dvěma psi, kdo půjde po cestičce první..šli psi a já hučela do sněhu.

Vzpomínám na první rok s vnučkou a cesty s kočárkem, na strach, co kdyby se jí něco stalo a sem se nedoslala sanitka, na domluvené zvonění na velký školní zvon..to aby nejbližší soused přispěchal na pomoc.

Vzpomínám na nejhorší zimu ve svém životě  v roce 2006. Pět měsíců zapadaní, nikdo k nám nechodil, neprohrnul příjezdovou cestu - hrůza.

Vzpomínám, že jsem šla fotit a zapadla po pás do sněhu. Foťák v ruce,nikdo nikde a mobil doma.

Kdo to nazažil - nepochopí. Vztek, pláč, křik, odevzdání, vzchopení a nakonec vojenské plazení.

Doplazila jsem se.

Nechci zimu, nechci...ale jak vidíte, už ji mám za oknem.