KUDLANKA a pochoutky II.

Další díl KUDLANEK a jejich pochoutek.

Kudlanka je úžasný tvor, který se podobá chameleonovi. Po větvičkách se pohybuje velmi pomalu, neustále otáčí hlavičku po pohybu, pozoruje vše,co se kolem děje. Sednu si k ní a ona mne zaregistruje, chvíli na mne kouká a když se nehýbám, vrátí hlavičku do své typické polohy a čeká na další pohyb..čeká na kořist.

Kudlanka vypouští na svou kořist sliny, které umrtví nervovou soustavu oběti, rozleptává ji a kudlanka postupně konzumuje, zatímco kořist se ještě dlouho hýbe.

Kořist většinou šplhá po větvičce - koník nebo saranče - směrem nahoru a vůbec si kudlanky nevšímá.Klidně ji přeleze po zádech a ona trpělivě čeká na svou příležitost. Upřeně na koníka kouká, potom si začne olizovat přední lapavé nožičky, jejich zubatou část, zapře se na zadní kráčivé, mírně se odkloní a potom zaútočí. Sekne po kořisti a buď se trefí, nebo ne. U koníka se to kudlance většinou povede.

Když na větvičku sedá moucha, včela nebo vosa je to složitější. Mnoho pokusů kudlanky je neúspěšných a chce to trpělivost.

Jednu z kudlanek jsem našla na ibiškovém keři, kterých je na Moravě mnoho. A právě tady vznikly snímky se včelou.

Kudlance se stále nedařilo včelu ulovit a tak zvolila další styl lovu. Normálně si včelu vyhlídla pod sebou na jiné květině a volně spadla dolů. Usadila se tam, trpělivě čekala a povedlo se. Včelu držela v jedné nožičce dál od svého těla,jakoby ji dusila a teprve asi po dvou minutách se do ní pustila.

Je úžasné, jak kudlanka pomalu požírá nebo vysává kořist a když se dostane na křidélko, vezme ho do ....čeho? ..úst nebo kusadel, odkloní hlavu, ladně ho odhodí do strany, hlavičku vrátí zpět a pokračuje.

Dnes se kudlanky nábožné vyskytují nejen na Vátých píscích v Bzenci, kde jsem je dva roky fotila, ale již asi po celé jižní Moravě a to na různých místech. V zahradách, na loukách i v parcích, kde je sucho a teplo. Také jsem již četla, že se pomalu blíží na Vysočinu.

Akorát si fotograf na ně musí udělat čas a být velmi trpělivý. Času jsem letos měla dost, počasí mi přálo a trpělivá jsem také. Takže se povedlo.

Přiznávám, že někdy mi bylo kudlanky líto a kořist jsem ji podstrčila. Honila jsem se za koníkem a strčila jí pod nos,ale co by člověk neudělal pro fotku, že ?

Příště - kladení kokonu.