JSEM UNAVENÁ..

Jsem unavená.

Tak unavená.

Jdu si lehnout, ale už nemůžu ani spát.

Každou chvíli mi teče po tváři slza..

Dobrá zpráva, ještě nějaké mám,

zase budu brečet do aleluja.

Co udělám se svým životem.

Když jsem tu sama, je to hrozné,

protože tu třeba i deset hodin nikdo nepromluví,

nikdo nejde kolem,

nikde nic, jen psi,

pusto, prázdno.

A když už tu nejsem sama,

jsou unavení, naštvaní, vymluvení a to je ještě horší.

Nemám se čeho chytit.

Potřebuji se něčeho chytit.

Nestačí mi jen procházky po lese se psi a sluchátky v uších.

Smutno. Tak smutno.

Smutno ze všeho.