Fotovzpomínky Hana Pokrupová

Že prý je to neskutečné a plné zmatků? Dát slunéčko sedmitečné k vánočnímu svátku? Usmíváš se ? To je skvělé! To je účel přání ! Šťastné a veselé vánoční rozjímání... ***************** Chceš-li učinit lidi šťastnějšími, neobdarovávej je, nýbrž jim splň některé z jejich přání. Epikuros ze Samu ***************** ***************** Lidé mají v zásadě jen dvě přání: zestárnout a přitom zůstat mladí. Peter Bamm

Letošní zima je pro mne vyhovující, mrzne zatím jenom málo, sníh trošičku poprášil trávu a stromy jsou krásně ojíněné . Den začíná mlhou, sluníčko vykoukne sporadicky, někdy jen brzy ráno a přesto se najde místečko, které zazáří barevně. Vřesy a vřesovce na skalce hrají krásnými barvami, mráz stále ještě nezlomil poslední poupátka růžiček a listy škupmy si zachovaly svou podzimní barevnost. Ranní paprsky a námraza vytváří na uschlých květinách a listech krásné obrazy. Listy svídy končí procházka barevnou zimou.

Sluníčko konečně po dlouhé době svítí a já unavená výrobou požárního auta pro oslavence, po úklidu domácnosti a nakrmení všech domácích mazlíčků se dokopu k procházce tam, kde jsou ještě nějaké paprsky sluníčka. Jen tam ale dojdu, objeví se ty protivné mraky a světla valem ubývá. Cesta v krásné, staré dubové aleji mne vítá kolejemi od traktorů, plných kaluží. Světlo nic moc, tak co..aspoň kaluže a odtazy v nich. Cestou koukám střídavě na zem, pokukuji jestli nějaký paprsek nevykoukne a sleduji ty staré duby. Co asi už viděly za tu dobu, co tu stojí,kolik koní s povozem, traktorů a nákladníc aut kolem nich projelo a cestu stále prohlubovalo.Kolik větví tyto povozy olámaly a kolikrát drcly do kmenů.A duby stojí jako skály.. Smutek a únava se ještě stále drží jako klíště, zima mi leze na nehty,hlavu mám rozcuchanou,ale domů se mi ještě nechce..tak jdu dál.Blížím se k Zárybničí, rozpadlému statku,který družstvo zanechalo ve zuboženém stavu a těším se, že nový majitel konečně tento krásný k...

Koupila jsem si film s příběhy ze života hmyzu a chtěla bych se podělit o jedinečné zážitky. ***************************************************** Úvodní slovo z filmu Microcosmos . Autoři Claudie Nuridsany a Marie Pérennou. Film byl oceněn 4 Césary. ***************************************************** Louka, brzy ráno, kdesi na planetě zemi. Nepozorován se zde skrývá svět jiných rozměrů, velký jako planeta sama. Z travin se zde stává neproniknutelná džungle, malé kamínky jsou jako hory. I ta nejmenší kapka vody získává rozměry oceánu. Také čas tu plyne jinak. …den jako roční období… …roční období jako celý život. Chceme-li tento svět objevit, musíme být potichu a umět naslouchat jeho šepotu. Omlouvám se za řazení obrázků,ale nejdříve mi je všechny smazali a dlouho jsem hledala na netu, kde jsou. Zkopírovat všech 1600 obrázků z archivu trvalo celou noc. Jen jsem o ně nechtěla přijít. Tak teď to bude takový guláš. Ponořeni na 24 hodin do neznámého světa, prožíváme dobrodružství ve výšc...

Maloočka smaragdová- micromata virescens. patří do čeledi maloočkovití a většina ze 700druhů obývá rovníkové oblasti. Jsou větších rozměrů a často velmi nápadného zbarvení. Jediným druhem žijícím u nás je maloočka smaragdová. Samci se vyznačují štíhlým tělem, mají žlutohnědou hlavohruď a nohy, žlutý zadeček s červenohnědými nebo červenými podélnými proužky. Samice je robustnější, tvarem zadečku spíše připomíná zápředníka, je dlouhá i více než 13mm a její zbarvení je jasně zelené. Maloočka žije na bylinné vegetaci na prosluněných loukách, na okrajích lesních cest a svým zbarvením snadno uniká pozornosti. Samice hlídá svůj kokon v komůrce vytvořené z připředených listů ostružníků nebo jiných rostlinných bylin. Maloočku jsem vyrušila při stříhání popínavky na pergole, kde byla již zazimována. Barevné pozadí je způsobeno afrikány a listem popínavky, nemohla jsem si při nadbíhání vybírat, chtěla už opravdu v této zimě odpočívat.

Básně tenké křehké kalené důvěrou spojené tajemné do nebe vrostené utkali je pavoučci na loukách křehoučcí pod nebem potřebné jsme milenci rosy a prachu a máme výbornou zprávu do nebe půjdeme utkal jsi Milý můj když život ztratil jsi pod nebem z kamene jsme milenci pijeme kávu lepíme pavučinu vztahů do nebe rosteme Autor: Ratko

Podzim a pavučina - to k sobě patří. Krásně prosvětlená sluníčkem, kapka po kapce se houpá na pavučinovém provázku a vytváří obrazce, ve kterých si každý z nás najde fantastické obrázky. Sem tam se ještě ukáže pavouček a trpělivě čeká na kořist, chce se také najíst a mi jsme rádi, že na nás počkal, rádi, že sluníčko nestihlo kapky rosy vysušit než jsme se vyklubali z postele. Mám ráda i verše a básničky o pavoucích a pavučinách a tak ty, které jsem připojila k fotografiím hledám na webu a s uvedením autora je přikládám. Snad se nebudou zlobit. Četl jsem verše Vrchlického, když náhle po knize pavouk mi leze beze všeho. -Maminko, zab ho, bojím se ho! -Proč? Nosí peníze. A pavoučka jsme nezabili. Kde však byl jaký kout, pavouci síť nám zavěsili. Musili jsme je každou chvíli smetákem odtrhnout. Ač od těch dob je nevyháním, jsem věčně bez peněz. Co kdyby - vzdechnu s pousmáním a laskavě se dívám za ním, pavoučku, klidně lez. Až tuhle! Mezi dvěma klasy, když po dešti jsem šel, spatřil jsem s...