Fotovzpomínky Hana Pokrupová

Křižáci mají své pelíšky většinou na konci vysoké trávy nebo byliny. Často si vláknem trávu ohnou a vytvoří si tak svůj domeček. Někdy je také najdu na drobných kvítkách spojených pavučinkou k sobě. Z tohoto pelíšku vždy vede podpůrné vlákno k zemi. Křižák ho vyrobí tak, že padá k zemi a z předavých bradavek na konci zadečku souká vlákno. Těsně nad zemí se zastaví a po vlákně vyleze zpět nahoru,zpevňuje podpůrné vlákno dalším,které souká zadníma nohama. Smyčka se vznáší ve vzduchu a křižák čeká, až se uchytí na trávě. Když se vlákno uchytí, křižák po něm šplhá nahoru a dolů a připojuje k němu další a další vlákna. Závěsné lano je hotové a může začít stavba pavučinové sítě. Většinou vydrží na jednom místě dost dlouho. Křižák mění stanoviště a tká nové závěsné lano pouze v tom případě, že byla tráva ohnuta nebo zlomená. Křižáci při tkaní sítě začnou od středu, utkají paprsky, které se rozbíhají do různých stran na podpůrné větvičky nebo stébla trávy. Paprsky jsou stejnoměrně od sebe vzdá...

Čas letí, kuchyně je dokončena, cukroví upečeno, jen dárky ještě chybí. Čas, to je to, co mi chybí. Tak jen tak....

Vzpomínám na prožité zimy v Českém Krumlově. Sníh byl vždy vítaný,ulice a chodníky uklizené,žádné pády a pro nás děti  veliké zážitky. Do základní školy jsme jezdili z kopce na školních aktovkách,já měla koženou červenou,pamětníci jistě ví o čem mluvím.Před školou se pořádaly bitky a po škole jsme uháněli na Křižák,sjížděli na saních ještě s rohama a na rybníce bruslili na "šlajfkách". Vzpomínám, že jsme měli jenom jedny..a byly jsme čtyři,tři holky a kluk.Tenkrát jsme se ještě dělili,obuli šlajfku na jednu nohu a druhou se odráželi... Vpomínám na sedmou třídu a povinný lyžařský výcvik. Krkonoše,chata Hanička a scénář podobný filmu Sněženky a machři. Vzpomínám na dřevěné lyže s bambulkou na konci a boty z gumy. Lyžovala jsem ráda a zůstalo mi to. Vzpomínám na výcviky se školou, kde jsem již byla jako instruktorka a učila lyžovat děti. Zadov, Kramolín, Lipno, Kvilda. Lyže již moderní, boty přeskáče - krása. Vzpomínám na lyžování v Rumunsku s partou skvělých kamarádů, ...

Každý rok je měsíc listopad pro mne velmi náročný a na jeho konci jsem neskutečně unavená,nohy mne nechtějí nosit,spánek se mi vyhýbá,nervy a křeče všude.. Dnes je zakázka hotová a tak honem vytáhnout zahálející foťák,cvaknout aspoň strašilku,která prchla z terária a šup s tím na blog. Dva dny si užívala na sukulentu před oknem zimní zahrady a neměla co jíst. Myslím,že uvítala návrat do terárka a malinové listí. Na přesun jsem použila větší list,ona je strašně líná,vyvaluje se a nechce zapózovat,ale do ruky ji beru nerada,abych jí neublížila. Ještě u okna. A na závěr - jeden snímek ranního pohledu z okna. Za povšimnutí stojí náš nový zahradní rybníček,který jsem si vyloudila. Zatím jsou tam jen dva kapři čekající na vánoční večeři a na jaře se určitě nastěhuje moje oblíbená vodní havěť.

Kousek od Soběslavi.

Jedno říjnové ráno jsem pozorovala křižáka čtyřskvrnného jak staví pavučinu a vznikl tento fotoseriál. Dokončil své nové dílko a vylezl se ukrýt do pelíšku na vysoké květině. Až do jeho pavučinky vlétne kořist,dost dlouho bude vyčkávat,tahat za vodící vlákno a jestliže bude kořist pevně chycená,vydá se jí ulovit. Křižák čtyřskvrnný je velký lenoch,než by se šplhal dolů a mezitím mu kořist utekla,raději vyčkává-to křižák pruhovaný je pravý opak. Nejen že sedí uprostřed sítě, ale vrhá se na kořist okamžitě.